Svatá Alžběta Durynská * 7. července 1207 + 17. listopadu 1231 Marburg byla
uherská princezna, která žila v Německu, provdala se za durynského vévodu Ludvíka,
brzy ovdověla a věnovala se péči o chudé. Její svátek se slaví v katolické
církvi 17., v luterských církvích 19. listopadu.
Život
Alžběta byla dcerou uherského krále Ondřeje II. (1175 - 1235) a jeho manželky
Gertrudy Meranské. Narodila se buď na hradě Sárospatak (asi 50 km jižně od Košic),
podle jiné legendy v dnešní Bratislavě a už jako čtyřletá odjela ke dvoru
durynského vévody Ludvíka IV. na hradě Wartburgu u Erfurtu a roku 1221 se za
něho provdala. Roku 1223 se setkala s františkánskými mnichy a nadchla se pro
ideál chudoby svatého Františka z Assisi. Její manžel ji v tom podporoval a když
musel roku 1226 zastupovat císaře Fridricha II. na sněmu v Itálii, svěřil
Alžbětě správu země. Durynsko právě postihly povodně a mor a Alžběta rozdala
potřebným, co mohla. Prodala slavnostní roucha a ozdoby apod. Ve Wartburgu postavila
špitál pro nemocné, kam denně docházela. Roku 1227 Ludvík v Itálii zemřel na mor,
což byla pro Alžbětu velká rána; když se to dozvěděla, řekla prý:
„Je mrtev. Jako kdyby pro mě dnes zemřel celý svět.“
Rodina ji chtěla znovu provdat a dokonce ji kvůli tomu věznila, ale Alžběta odmítla.
Na příkaz svého přísného zpovědníka opustila své tři děti, odešla z Wartburgu do
Marburgu a připojila se ke třetímu řádu sv. Františka. Také v Marburgu postavila
špitál, kde sama denně sloužila a ve věku 24 let zemřela, buď na mor, anebo fyzickým
vyčerpáním.
Život mladé a zbožné vévodkyně Alžběty vzbuzoval pozornost už za jejího života
a po smrti mohla být neobvykle brzy, už roku 1235, papežem Řehořem IX. prohlášena
za svatou (kanonizována). Nad jejím hrobem byl v letech 1235 - 1238 postaven
velkolepý gotický chrám, kde byly její ostatky za účasti císaře Fridricha uloženy
ve zlatém relikviáři, který se zachoval. Od 13. do 15. století byl chrám svaté
Alžběty v Marburgu jedním z nejslavnějších poutních míst v Německu. O jejím životě
vnikla řada velmi rozšířených legend a její podoba je na freskách v kostele svatého
Františka v Assisi i jinde. Je jí zasvěcena gotická katedrála v Košicích, chrám v
Budapešti a mnoho dalších. Životopis svaté Alžběty napsal také Tomáš Štítný ze
Štítného.
Za reformace vyplundroval hesenský vévoda Filip I. marburský chrám, část kořisti
však musel vrátit, když ho císař Karel V. zajal. Jeden z relikviářů ukořistili
za třicetileté války Švédové a je dnes v Národním muzeu ve Stockholmu. Velká část
ostatků je v kostele svaté Alžběty ve Vídni.
Svatá Alžběta byla uctívána i u nás: Alžběta bylo jedno z nejběžnějších českých
jmen, podle ní se jmenuje řád Alžbětinek s nemocnicí na Slupi a na Karlově mostě
v Praze je sousoší J. Brokoffa z roku 1707, kde je svatá Alžběta vpravo vedle
svaté Barbory.
Vstup do galerie
Sv. Alžběta Durynská, Aulendorf, kolem 1480
Chrám sv. Alžběty, Marburg, 14 .stol.
Brokoff: Sv. Barbora, sv. Markéta a sv. Alžběta (Socha na Karlově mostě v Praze)
